Petr Horký to dokázal! Na Silvestra dorazil na jižní pól!

Teď fyzicky stojím venku, je tu nějakých -25 stupňů. Už se zvolnil vítr, který tady byl ráno. Byl ostrý, řezavý, nebyla to žádná legrace. Já jsem si ráno ale dopřál ten čas, že jsem si v 6 hodin půjčil na základně sněžné kolo a dojel jsem asi kilometr na tzv. ceremoniální jižní pól, kde jsem to měl takto brzy ráno jen sám pro sebe. Asi 150 metrů odtud je ten opravdový, zeměpisný jižní pól a tam jsem přemýšlel o tom, že když jsem před lety došel na severní pól, tak to tam vypadalo přesně tak, jak popsal Varel Frištenský ze hry Járy Cimrmana: “Je tam prd a není tam ani stánek s občerstvením, který byl i na výletě na Kokořín.” Jednoduše proto, že tam jde jen o zamrzlou hladinu Severního ledového oceánu, která se neustále pohybuje. Ale tady na jihu, tady to přece bude jasně označené pevné místo navždycky. Je tady taková do země zaražená mosazná tyčka, značka, která označuje pól. Ale protože jsem věděl, že právě dnes – 1.1., se ta značka bude posouvat, tak jsem si přivstal a byl jsem tedy jeden z prvních lidí na světě (to je takové legrační prvenství), který se mohl podívat na tu nově umístěnou značku jižního pólu, tedy přesně toho místa, kudy prochází zemská osa naší planety. Toho bodu, kolem kterého se všichni otáčíme. Byl jsem překvapený, že je to o nějakých 5 – 7 metrů jinde, než to bylo včera. Zajímalo mě, co hraje tu roli, proč se to posouvá a dozvěděl jsem se, že zkrátka Antarktický ledovec, na kterém
teď stojím a který má tloušťku nějaké 3 kilometry, se také neustále pohybuje, takže jednou za rok se znovu přeměřuje geografický jižní pól a značka se přemísťuje na to správné místo, kde má planeta doopravdy svou
osu.