S Devoldem v Černé Hoře

Z Bosny a Hercegoviny je do Černé Hory jen kousek cesty. Jak si projeli a prožili tuto pestrou zemi dvojice Travelbeat? Znají v Černé Hoře Devold? To se dozvíme v následujících řádcích.

Konečně jsme přejeli hraniční přechod Karasoviči/Debelibrijek a vrátili se po pěti letech a pár měsících na místo činu do Černé Hory, kde jsme se seznámili. Daniel několikátým rokem dělal průvodce po balkánských zemích a já se zde ocitla na dovolené. Profrčeli jsme Herceg Novi a využili přívozu přes Kotorský záliv pro zkrácení cesty do Kotoru. Kotor je takový mini Dubrovník a i tady jsme se vydali na výšlap nad město po staré kupecké cestě zvané Cattarský žebřík. 60 serpentin a téměř 600 výškových metrů nás dovedly od řeky Škurdy až na vyhlídku na městečko a záliv. Při zpáteční cestě jsme prolezli na doporučení místní paní dírou v hradbách do hradu, kam se běžně platí z druhé strany vstup. Z Kotoru jsme zamířili do Budvy. Našli parkoviště u moře a poprvé se nechali krásně napálit. Zaplatili jsme velmi přesvědčivému výběrčímu 5 Euro, protože se nám nechtělo už večer hledat jiné místo. Cena nebyla přehnaná a pán nám přesvědčivě napovídal, že v ceně je i WC a venkovní sprcha. Jak jsme se divili druhý den, když po nás jiný pán na toaletách chtěl zaplatit. Nebyli jsme zdaleka jediní obalamucení. Výběrčí přišel i další večer, zda zůstaneme opět přes noc. Řekli jsme, že ne a on šel zkoušet štěstí k cestovatelům z JAR, které jsme vyrazili hned zachránit. Vysvětlili jsme jim situaci a podvodník se sice cukal a dělal, že volá svého šéfa, pak zmizel a už se neobjevil. No jo no, stane se. Příjemné převažovalo, koupání v moři, skvělé sýry, vína Vranac a Krstač a historická Budva.

Bílé štíty Durmitoru

Po moři přišel čas hor a osudového Durmitoru. Projeli jsme Cetinji, nebylo ani poznat, že šlo o bývalé hlavní město. Pokračovali jsme přes malé osady po úzké cestě do Nikšiče, kde se vaří i stejnojmenné pivo. Přenocovali jsme u jezera Krupac a přes Šavnik skrz podzimní barvy jsme se dostali do Žabljaku, do centra NP Durmitor. Na začátek jsme zvolili jako zázemí kemp Mlinski potok v Ivanově dolině. Syn majitelů mluvil obstojně česky a na uvítání jsme dostali panáčka a turskou kafu, jak je ve zdejším kraji zvykem. S parkem jsme se přivítali malou procházkou k Crnem jezeru. Následující dny už konečně pořádně do hor. Nejdříve jsme vyšlápli přes Lokvice k Ledene Pečině (ledová jeskyně), prošli jsme se k jezeru Jablan pod horou Cervena Greda, kde nás překvapilo, jak se jezero zmenšilo. Neb jsem si lehce podvrkla kotník, rozhodli jsme si objet autem Durmitorský prsten, panoramatickou cestu NP Durmitor. Překrásné pohledy, úchvatná krajina. Cestou jsme v jednom z malých domečků ochutnali a i koupili vynikající domácí sýr. Pauza prospěla a příští den jsme zdolali dvoutisícovku Malého Meděda a v kempu pohostili naše francouzské přátele skvělým českým bramborákem. Změnili jsme nejen kvůli problémům s tekoucí vodou kemp a jeli navštívit Danielova starého známého Mišu, majitele kempu Razvršje, u kterého jsme našli zázemí na další dny i s tekoucí vodou. Večer jsme si v kempu došli i na večeři, pastrnky (pstruzi) a mješane maso (mix grilovaného masa s hranolkami). U jídla jsme se seznámili s českým párem Simčou a Davidem a také s dálkovým japonským cyklistou Kanjim, který byl na cestě z Německa do své domoviny. Při jízdě po panoramatické silnici jsme si vyhlídli moc hezkou horu Prutaš, na jejímž vrcholu 2393 m n. m. jsme stanuli následujícího dne. Zážitek nám zpestřilo i setkání s kamzíky.

Pohostinnost na každém kroku

Bylo na čase se zase rozloučit s Durmitorem a posunout se o kousek dál. Zastavili jsme se u řeky Tary, abych si splnila sen a projela se na nejdelší „zipline“ přes kaňon této řeky. Jízda po 1 050 metrů dlouhém laně byla neskutečným zážitkem plným radostného křiku, i když mě klučina při zapínání do postroje strašil, že tam předešlého roku bylo pár mrtvých, kecal. Navštívili jsem malý klášter ze 16. století Dobrilovina. Ctihodná sestra nás pustila dovnitř, jen mi půjčila dlouhou sukni, abych zakryla holé nohy. A představte si, velmi ji zajímalo, co je to DEVOLD a nebyla první na Balkáně, kdo se nás ptal a kdo chválil naše trika.

Zajeli jsme si do NP Biogradská Gora v pohoří Bjelasica, jde o jeden ze tří posledních původních pralesů v Evropě. Prošli jsme si naučnou stezkou lesem kolem jezera a potkali opět Simču a Davida, které jsme poznali v kempu u Miši. Společně jsme se přiblížili přes Kolašin, Mateševo, Trešnavik k cíli pro další den a našli místo na spaní na prostranství před jednou chatou. Bez problémů jsme se všichni čtyři naskládali do našeho autíčka, uvařili si večeři, najedli se. Radostně popíjeli a povídali, když nám na okno zaťukal majitel domku. Vrátil se ze svatby od syna a pozval nás k němu na štamprli a kus tepla. Ráno po nás prevít chtěl 2,5 Eura za osobu, ale mohli jsme se k němu vrátit po výšlapu na sprchu. Po snídani jsme se vydali na společný výlet na Kom Vasojevički (2 461 m). Zaparkovali jsme u hospůdky, která sice byla zavřená, ale pán tam akorát uklízel a slíbil, že nám nechá schovaná čtyři pivka. Na cestu se s námi vydal hafan, který byl chudák plný blech. V pěti jsme zdolali vrchol, náš zablešený vůdce nás neopustil ani při zpáteční cestě. Za odměnu jsme ho nakrmili a my si vypili zanechaná pivka u dveří hospody. Po sprše u pána se naše cesty se Simčou a Davidem rozešly. Oni jeli do Kotoru a čekal je návrat do Čech, kdežto my se vydali do Plavu.

Přenocovali jsme u stejnojmenného jezera a ráno se vydali na procházku městem. Zapovídali jsme se i s místním policistou, který nás varoval před návštěvou Kosova a pozval nás k němu příští rok na návštěvu. Mrkli jsme i k Alipašiho Izvory, ale vlastně nejde o pramen, ale řeku, která se v horách ukryje pod zem a znovu se objeví na povrchu. Poslední zastávkou v Černé Hoře byl NP Prokletije. Bohužel nám už počasí tolik nepřálo, ale i přesto jsme si vyšli k patě vrcholků. V Gusinji se posilnili skvělým burkem a vydali se do další země, země orlů, Albánie.

Komfort při výšlapech nejen v NP Durmitor nám zajistila trika od DEVOLDu, stačilo nám triko s řady Hiking s krátkým rukávem a stejnojmenné ponožky. Ve vyšších polohách jsme přidali triko s dlouhým a čepici a bylo nám krásně. Přestože produkty DEVOLD používám intenzivně už řadu měsíců, funkčnost si můžeme stále pochvalovat!