Shrnutí závodu 7 pohoří v Jizerkách, očima redaktorky časopisu Svět běhu

Už před startem je velké vedro, při rozběhávání se všichni snaží být co nejvíc ve stínu a pošetřit energii na závod. Pořadatelé na předpověď počasí reagují přidáním 2 občerstvovacích stanic na hlavní trasu. Na poslední chvíli se tedy rozhoduji, že pití brát nebudu (za což si pak ve druhé polovině závodu trochu nadávám).

V 11 hodin startují společně závodníci ze všech 3 tras. Prvních pár „zahřívacích“ kilometrů se běží společně, na 5. kilometru po první občerstvovací stanici se kratší trasa odpojí a závodníci té nejdelší začínají stoupat na Smrk. Postupně vybíháme z lesa a před námi se otevírají výhledy do okolí, na Jizerské hory, které z této strany nejsou sice tolik známé, ale o to jsou odsud hezčí, i na rovinu Frýdlantského výběžku. Zhruba po 10 kilometrech po posledním prudším stoupání vybíháme na Smrk, otáčíme se u rozhledny a po zelené sbíháme dolů, přes občerstvovačku pod vrchol kopce Měděnec, jehož okolí je celé protkáno známými singltreky. Poslední stoupání na Svinský vrch už je trochu na morál, ani patřičně nedoceňuji závěrečný úsek po hřebínku mezi borůvčím a skalnatý vrcholek a těším se na poslední občerstvovačku a ještě víc do cíle. 

I když těch posledních 5, nakonec vlastně 6 km ještě docela prověří, s ubývajícími výškovými metry roste teplota, a tak po doběhu snad všichni závodníci míří do potoka, který teče přímo za areálem a nabízí parádní tůňky ke zchlazení i uvolnění nohou.