Pavel Richtr

*1975
Extrémní biker
Závody

  • 2012 Iditarod Trail Invitational 350 mil – 2. místo, nejúspešnejší nováček v historii závodu 
  • 2012 Šediváckuv long, závod psích spřežení absolvovaný na kole, 1.místo 
  • 2004, 2006 a 2008 Transrockies Challenge, Kanada
  • 2003 MS Xterra triatlon, Hawaii 

 

Zájmy 

  • Zimní biking – fat bikes – kola s širokými pneumatikami (nejen) pro jízdu na sněhu 
  • Expediční cyklistika bez podpory a v extrémních podmínkách
  • Zimní trekking
  • Problematika prežití v arktických podmínkách
  • Foto, video

Iditarod Trail Invitational (nejtěžší a nejnebezpečnější zimní závod na světě)

Aljaška
1700 km
24.2.2014 – 3/2014

 

 O ZÁVODU

Iditarod Trail Invitational je označován jako poslední opravdový závod. Nonstop napříč Aljaškou v extrémních mrazech na kole, pěšky nebo na běžkách, absolutně bez podpory. Nejtěžší zimní závod na světě, který se jezdí, aby člověk přežil, ne aby vyhrál. Žádné ceny pro vítěze. 560km (pro nováčky) nebo 1700km napospas kruté aljašské zimě, jen s tím co si člověk sám veze. Závodníci si sami volí, kdy a kde odpočívají a kdy je bezpečné pokračovat, co si s sebou vezou a jak moc chtějí riskovat. Trasa není předepsána, povinné jsou jen zastávky v několika kontrolních bodech.

Filozofií je minimum podpory pro maximum zážitku. Závod, který není pro každého. Chyba ve špatný okamžik může mít cenu ztraceného prstu nebo života. Častokrát je jedinou možností záchrany záchrana sama sebe. Pro ty, co s touto filozofií nesouhlasí, očekávají značenou trasu a více podpory, existuje spousta jiných závodů (citace webu závodu).

Beat J. – účastník závodu: „Účast v tomto závodě dobře zvaž. Člověk, který není perfektně připraven, si může ublížit. Schopnost rychle a inteligentně reagovat v těch nejhorších podmínkách je nutností. Opravdu velmi malá chyba, která při normálním závodě nemusí znamenat ani odstoupení ze závodu, zde může znamenat ztrátu končetiny. Jsi za sebe plně odpovědný. Pokud se rozhodneš ze závodu odstoupit, můžeš mít před sebou 80 km v extrémním mrazu a podmínkách. Pomoc může dorazit za velmi dlouhou dobu, kdy už z tebe může být kostka ledu. Tvá nepřipravenost neohrožuje jen tebe, ale také ty, kteří se ti vyrazí pomoci – což pro ně může být nebezpečnou akcí. Pokud přesto chceš závod absolvovat, najdi si někoho, kdo ho již dokončil a nech si od něj poradit.“

 

Příběh

Kouzlu závodu Iditarod Trail Invitational jsem podlehl v roce 2007, hned když jsem se o něm dozvěděl. Extrémní obtížnost a zdánlivá „nereálnost“ celé akce byly obrovskou výzvou a já začal snít o tom, že se na Aljašku jednou vypravím. Následující roky jsem se na závod důkladně připravoval – fyzicky, psychicky i technicky.

Až v roce 2012 jsem byl pořadateli vybrán a jako jeden z 50 závodníků jsem se postavil na start. Závod byl poznamenán mimořádnou nepřízní počasí. Díky sněhové bouři krátce po startu a přívalům sněhu jsme více než polovinu závodu kola tlačili a na trase jsme strávili dvojnásobnou dobu.

Většina závodníků byla nucena vzdát a cíle jich tak v roce 2012 dosáhlo jen 18 a tento rok se tak stal historicky nejnáročnějším. Při teplotách padajících -50°C jsem závod po 350 mílích a 6 dnech 18 hodinách a 8 minutách dokončil v Eskymácké vesnici McGrath na děleném druhém místě. Stal jsem se tak nejúspěšnějším nováčkem v historii závodu.

Závod byl pro mě nejsilnějším životním zážitkem a stejně tak jako většina veteránů závodu jsem ihned po dojetí věděl, že se na Aljašku musím vrátit!

 

Plán

24.2.2014 se opět postavím na start Iditarod Trail Invitational. Jakožto úspěšnému účastníkovi závodu na 350 mil mi je umožněn start v závodu na 1049 mil (1700 km) s cílem v Nome (tedy po celé trase legendárního závodu psích spřežení Iditarod). Je to nejtěžší a nejnebezpečnější zimní závod na světě a za 13 let od vzniku závodu jej dokončilo pouze 42 závodníků. Čekají mě několika set kilometrové úseky bez jakékoliv civilizace a možností úkrytu nebo doplnění jídla, více než 200 km po zamrzlé řece Yukon, 50 km po zamrzlém Beringově moři, únava, nedostatek spánku a permanentní stres z všudypřítomného nebezpečí, vlků a agresivních losů. To vše při teplotách, které mohou klesnout pod -50°C.

Vše, co potřebuji k přežití v Aljašské divočině, si povezu s sebou. Na trase je jen omezený počet míst, kde lze zásoby doplnit (tyto zásoby si předem připravím, na místo jsou dopraveny poštou – letecky, pokud to počasí umožní). V případě problémů si musím umět pomoci sám. Cíle bych měl dosáhnout za 20-28 dnů.

Dokončení závodu Iditarod Trail Invitational 2014

8.3.2014 v 11:34 jsem úspěšně dokončil závod Iditarod Trail Invitational. Na trati jsem strávil 12 dnů 21 hodin a 34 minut a překonal tak 14 let starý rekord závodu (15 dnů). Do cílového městečka Nome na okraji Beringova moře jsem po překonání 1000 mil (1600 km) dorazil na 4. místě. Druhý účastník závodu z ČR – Jan Kopka – dorazil 8 hodin za mnou na místě pátém.

Průběh závodu poznamenal neobvyklý průběh zimy na Aljašce. Místo hlubokého sněhu, se kterým jsem se potýkal při své minulé účasti v závodě v roce 2012, jsem letos bojoval s více než stovkou kilometrů hladkého ledu a úseky zcela bez sněhu (kořeny, kameny, hrbolatá tajga s obrovskými drny). Jednou z největších překážek byl brutální vítr na pobřeží Beringova moře v poslední třetině závodu. Některým závodníkům zde nezbylo než se desítky kilometrů vrácet a čekat na lepší počasí. Během závodu teplota klesla až k -30C, ale zhruba ve třetině závodu se vyšplhala krátkodobě na velmi nezvyklých a pro nás komplikovaných +5C.

Závod jsem absolvoval bez větších zdravotních komplikací. V prvních dnech závodu mě trápily odřené sedací partie – problém, který jsem očekával a který se po pár dnech vyřešil. Z jídla co jsem jedl se mi udělaly boláky na jazyku, což mi několik dnů značně komplikovalo příjem stravy, než jsem to dostal pod kontrolu výplachy solí.
V samotném závěru závodu jsem se v noci po pouhých dvou hodinách spánku ve sněžné bouři nevyhnul drobným omrzlinám na nose. S výsledkem jsem velmi spokojen, ačkoliv věřím, že bych při lepší strategii (hlavně rozvržení a doby odpočinku) mohl dosáhnout času ještě lepšího.

Veškerá technika, kolo i oblečení fungovalo perfektně a i zpětně jsem s volbou veškerého materiálu nadmíru spokojen. Jedinou komplikací bylo několik defektů (píchlé duše), zbůsobených jízdou po rozbitém ledu a místech bez sněhu.

Úspěšné dokončení závodu je pro mě splněním ohromného snu a cíle, který jsem nosil v hlavě více než 6 let a na kterém jsem usilovně pracoval. Snu, který mi na začátku přišel zcela nereálný. Po druhé účasti v závodu jsem – tak jako většina účastníků závodu – touto Aljašskou mrazivou výzvou nevýlečitelně nakažen a vím, že se na Aljašku musím ještě někdy v budoucnu podívat.

Děkuji všem sponzorům, kteří mě podpořili a pomohli mi dosáhnout cíle!
Diky patří těmto partnerům: Nikon, The North Face, Devold, Bicyclecafe, Drift, Fatback a Peak Design.

 

Obrazový deník závodu naleznete na http://mtbs.cz/clanek/obrazem-1000-mil-iditarod-trailu-na-aljasce/kategorie/ostatni?preview=on

– webové stránky závodu Iditarod

– vlastní fotky ze závodu 2012 take i zde

– Deník ze závodu 2012

– Český biker míří za extrémy Aljašky – článek na mtbs.cz

– Neuvěřitelně intenzivní zážitek, říká o Aljašce Pavel Richtr – článek na mtbs.cz

– Pavel Richtr se vrací na Aljašku, pojede extrémní závod na 1000 mil – článek na mtbs.cz

Obrazový deník závodu na mtbs.cz

Jméno: Pavel Richtr

Co dělám: Extrémní (tím myšleno velké dálky ve velké zimě) akce na kole a teď nově i pěšky.

Jak prožívám Vánoce: Doma, s rodinou, v klidu. Jelikož mě ale za dva měsíce čeká velká expedice tak určitě i tréninkově.

Nejbližší plánovaná aktivita: Iditarod Trail Invitational – 1600 km závod přes zimní Aljašku. Tentokráte pro změnu pěšky.

Mou vášní je: Pohyb a pobyt v přírodě, čím divočejší a odlehlejší, tím lepší…

Můj oblíbený kousek od značky … je (proč?): Spodní prádlo Devold Expedition! Po letech s umělými vlákny byl přechod na Devold spásou – úžasně hřeje i při navlhnutí, je velmi příjemné a nesmrdí. Což je fajn (pro mě i pro okolí) během běžného použití u nás, ale hlavně v případě dvou a více týdenních expedic, kdy se člověk nemá šanci umýt a vyprat.

Mé přednosti: To ať radši posoudí ostatní. Pokud se to má týkat sportu, tak asi to, že se dovedu opravdu hodně trápit (když na to přijde a není zbytí) a jen tak se nevzdám.

Mé slabé stránky: Odkládání věcí na poslední možnou chvíli.

Životní cíl: Cílem je cesta, na které poznám zajímavé a inspirativní lidi, zažiju velká i malá dobrodružství a budu moc být co nejvíce s těmi, které mám rád.

Můj nesplněný sen: Ten první dětský – být kosmonautem.

Mé životní motto: Je jich určitě mnoho, teď mě napadá tohle: Život je jednoduchý, to jen lidé si ho dělají složitým.

Zkušená rada na závěr: Nikdy se nevzdávejte se po prvním neúspěchu, ono to jednou vyjde!