Petr Horký se hlásí ze své expedice z hory Vinson

Tak tohleto je pro mě příjemné ráno. Hezky jsem se vyspal, dlouho mi to spalo, protože jsem byl dost utahaný. Včera byl totiž summit day – včera se mi povedlo vylézt na vrchol Mount Vinsonu. Někteří lidi se této hoře smějí, že je nízká, tak my jsme si ji proto vylezli dvakrát. 🙂

Když to shrnu: jednou jsme šli až sem do high campu. Pak nám přišlo oznámení, že přichází bouře a celý camp jsme museli evakuovat. Takže jsme seběhli dolů do base campu a tam jsme čekali, až se udělá hezčí počasí. Pak jsme šli jeden den do low campu, druhý do high campu, jeden den na vrchol a dnes půjdeme zase celý sestup až do base campu. 

Celá ta cesta nahoru je dost otročina, dřina bez nějakých zvláštních krásných zážitků. Až ta finální pasáž, ten poslední hřeben, tak cca 500 metrů, tak ta je nádherná. My jsme měli štěstí na to, že sice byl obrovský vítr, ale byla nádherná viditelnost, takže jsme se mohli dívat kolem sebe na to až příznačně nádherné prostředí. Bylo to krásné. 

Jestli vše dobře půjde, tak dnes naposledy obuji horolezecké boty, slezu do base campu, sednu do letadélka a přeletím zpět na základnu Union Glacier, kde bych snad měl mít tak dva dny pro sebe, abych se umyl (to vám je zázrak 🙂 ) a abych se taky najedl něčeho trošku jiného než sušené stravy, což bude taky vítané.

Takže, s velkým potěšením a velkou radostí říkám, že jsem měl to štěstí, rozhlédnout se z nejvyššího vrcholu Antarktidy Mount Vinson, která má necelý pět tisíc metrů. A ačkoliv nám opravdu hodně foukalo, tak ten výhled byl krásný. A i když jsem tam byl sotva minutku, tak ten zážitek byl prostě veliký.

Věřím, že další zpráva už se bude týkat startu cesty na jižní pól.