S Devoldem do země tisíce jezer

V 7. vyprávění se spolu s Jindrou s Danem podívejme do Finska.

Ryby, sobi, pohoda

První naší severskou zemí bylo Finsko, země deseti tisíců jezer, hlubokých lesů a pohodových silnic. Vstup do Finska z Ruska proběhl jako po másle. Projeli jsme město Lappeenranta na ostrov Kattelussaari severně od něj, kde jsme objevili překrásné místo u největšího finského jezera Saimaa, které je zároveň čtvrté největší v Evropě. Užili jsme si kajakování i rybaření. Po pár dnech jsme se přemístili do národního parku Kolovesi. Cestou jsme se zastavili v Kerimäki, kde se nachází největší dřevěný kostel na světě pocházející z roku 1847. NP Kolovesi byl opět o kajaku a rybaření. Štiky se ve Finsku staly nedílnou součástí našeho jídelníčku. Park jsme opustili a přes Savonlinu s pěkným hradem jsme dojeli do Ristiiny. Asi 20 km za městečkem se nacházejí jedny z nejstarších skalních maleb v severských zemích. Procházka k nim byla příjemná, i když malby nejsou v nejlepším stavu.

Při jízdě směrem na jih jsme nevynechali NP Repovesi a velmi příjemný okruh kolem jezera zpestřený lanovým mostem a ručním přívozem, či výlet v NP Nuuksio. Navštívili jsme i druhé nejstarší finské město Porvoo a prošli si jeho hezké křivolaké uličky v historickém centru. Zavítali jsme samozřejmě i do Helsinek, ale kdyby se v hlavním městě nenacházely dvě překrásné katedrály, bílá evangelická katedrála Tuomiokirkko na Senátním náměstí a červená Uspenská katedrála na ostrově Katajanokka, bylo by pro nás město velkým zklamáním.

Losos mnoha chutí

Z Helsinek jsme jeli na návštěvu našich přátel žijících ve městečku Lohja, díky kterým jsme poznali i jiné krásy Finska. Ochutnali jsme vynikající speciality (sobí maso, lososa na několik způsobů, př. typická polévka s lososem), užili si saunu i večerní povídání ve vyhřáté palje, dřevěné lázni s kamny na ohřátí vody. Popíjeli jsme i domácí pivo či medovinu. Prozkoumali jsme okolí Lohji, ať už město Hanko, bývalé letní sídlo ruské elity, Fiskars, rodiště stejnojmenné firmy, či vzdálenější Turku, bývalé hlavní město Finska. Po malé dovolené na naší cestě jsme se rozloučili a posunuli se opět o kus dál.

Projeli jsme si místní silnici č. 66 z Orivesi do Virratu, ale se slavnou „route 66“ v USA nic společného nemá, zastavili se u Botnického zálivu v Oulu a zamířili do NP Oulanka. Konečně jsme se setkali i se zvířenou v podobě sobů téměř na každém kroku. Podívali jsme se do nejvýznamnějšího zimního střediska Finska, do Ruky, a vychutnali si výhled ze skokanského můstku. V Oulance jsme využili skvělých tras mimo jiné i známé Malé medvědice vedoucí lesem, kolem řeky, přes lanové mosty a dřevěné schody. Posledním cílem bylo Rovaniemi a Polární kruh nacházející se v Santově vesničce. Můžeme to shrnout jedním slovem „komerce“. O to víc byl zajímavý nedaleký památník k uctění padlých německých vojáků ve druhé světové válce.

Měsíc ve Finsku nám utekl jako voda a té je tu všude v podobě jezer víc než dost. Země nás nadchla svým klidem, pohodou, kterou ocení nejen řidiči, skvělým rybaření na úchvatných jezerech, ke kterým je občas problém se dostat, ale když už se povede, nemá to chybu. Při každé aktivitě nám dělala společnost trika Devold a občas jsme využili i Devolďácké čepice.

Travelbeat